Když jsem to vymyslela, tak mi to přišlo jako super nápad, ale jak se termín blížil, hodně jsem se bála a byla nervózní. Provázely mě pocity strachu a nejistoty. A díky tomu se mi do toho ani nechtělo. Můj racionální mozek mě chtěl za každou cenu ochránit a nechtěl, abych se vydala na tenký led mimo svou komfortní zónu – to on totiž moc rád dělá!
Věděla jsem ale, že je třeba udělat tento krok a udělat taneční lekci, která bude jiná než doposud. Potřebovala jsem vědět, jestli je to opravdu ta moje cesta.
Viděla jsem obrysy a co bych chtěla ženám na lekci předat. Ale to bylo asi všechno. Tak jsem se do toho pustila.
Klíčový pro mě byl výběr hudby. Zavedla jsem dceru do kroužku a vydala se “prochodit” těchto 45 minut v parku. U toho jsem poslouchala skladby, které by ladily s mou představou a vybrala jsem větší polovinu z celkového počtu. Juch!
Když už mám teď hudbu, obsah už bude hračka. Sedla jsem si s papírem a tužkou a do každé písně jsem se položila a vymyslela, jaké pohyby budeme dělat a jakou zprávu si poneseme.
Závěrečné songy pro mě byly trochu oříšek. Šlo mi hlavně o to, aby se zachovala hlavní zpráva lekce – „Buď ženou a měj se ráda takovou, jaká jsi“.
Když jsem měla hotovo, vybrala jsem ještě závěrečnou relaxační píseň, u které jsem chtěla říkat nějaká “moudra” pro ženy. Nevěděla jsem přesně co, ale věřila jsem, že to přijde a já budu mít co povídat. Tak jsem to nechala být.
V den konání lekce jsem si řekla, že se nebudu honit, vařit, uklízet, ale naopak že si sednu, udělám si dechová cvičení, protáhnu si tělo jógou a celkově se naladím na energii ženství. Vydala jsem se i do sekáče, že si koupím nějaké čupr boho etno šaty na tuto příležitost – a donesla jsem domů nakonec dvoje.
V průběhu dne jsem si pak připravila i potřebné vybavení – ženské elementy, abychom se ještě lépe mohly naladit. Esenciální oleje, difuzér, léčebné hudební nástroje kalimbu a misku, svíčku, afirmační karty, květiny, kameny, náramky z polodrahokamů a taky tužky a papíry.
Ještě hodinu před samotnou lekcí jsem si zkoušela sama tančit na jednotlivé písničky a byla jsem z toho značně nervózní.
Je čas vyrazit. Velkou tašku s artefakty, mobil, tablet a jedem. Můj milovaný muž mi popřál hodně štěstí a hlavně ať si to užiju. Cílem je donést zpětnou vazbu od holek. S tím jsem vyrazila.
Na místě jsem nachystala deku, všechny talismany, karimatky pro ženy, kterých mělo být nakonec celkem 6, takže z toho vznikl hezký kruh. Postupně dorazily účastnice a já byla čím dál více nejistá a nervozní. Povede se to? Bude se to líbit? Ne ne na tohle nemysli – cílem je odnést si zpětnou vazbu a vše si vyzkoušet.
A to bych nebyla já, aby mě nepozlobila technika. Původní záměr natáčet lekci na můj mobil a hudbu pouštět z tabletu mi zhatila instalace spotify právě na tomto zařízení. Ani za nic ho to nechtělo nainstalovat a v té nervozitě mě vůbec nenapadlo, že tam asi děti už nasázely tolik her, že už chudák nemá žádné volné místo. No nic. Připojuju mobil k aparatuře a natáčet zkusíme na mobil kamarádky – účastnice kurzu.
5 žen už netrpělivě sedí na svém místě a jsou připraveny. Poslední nikde. Paní, která mi dopoledne osobně volala, jestli může přijít, i když je jí už 65 let. Volám zpět na toto číslo a dozvídám se, že má doma vnoučátka, takže nedorazí. Nevadí. Jdeme na to. Těším se a bojím se zároveň.
První píseň je ladící. Zastavit se a naladit se na teď a tady. Provázím ženy tím, co mají dělat – sedět v pohodlí, zavřít oči, dýchat, pozorovat dech, na nic nemyslet,…ale samotné mi to vůbec nejde. Uvnitř se celá chvěju a i hlas mi trochu přeskakuje. Ach bože, jak to tady hodinu zvládnu?!
Přichází druhá píseň, u které se už začínáme více hýbat. Chodit dokola a propojovat se s matkou zemí. Pohyb mi pomáhá, ostatně jako vždy – když nevíš, tak se toč. Hrajeme si s rytmem a naším krokem. Vidím, jak si to ženy užívají. Zavírají oči a opravdu si to užívají.
Třetí song už moje obavy úplně rozpouští. Je to vyklepání bordýlku z našeho těla. Třepeme se všechny jak divé a smějeme se u toho. Je to krásné a já nasedám na svou taneční a lektorskou vlnu. Miluju to, když se do toho ponořím a cítím ten příval energie od všech účastnic. Navíc, pokud je člověk v uzavřeném prostoru, pak se energie nádherně odráží a kumuluje.
Rozjíždíme tanec naplno a já je provázím “cílem” každé skladby. Probudit ženskost, točit se dokola a být nespoutaná divoška, vzít si zpět svou energii a postavit se opět do své vlastní síly. Nakonec se každá sama pohladíme a vyjádříme si lásku. Miluju tě, takovou, jaká jsi.
Je to tady, závěrečná relaxace v leže a já se cítím neskutečně nabitá. A jak jsem si myslela, slova pro relaxaci mi přicházejí úplně samy. Je to vlastně taková rekapitulace toho, co jsme si za tu hodinu prožily. Prokládám to úderem na misku, která krásně dotváří atmosféru.
Nechávám doznít vše, co je třeba a ženy se pomalu probouzí a zvedají zpět do sedu. Usmívají se a já taky. Uvnitř i navenek. Požádám je proto, aby mi napsaly své pocity na papír a jen vnímám tu sílu a energii. Když mi svoje “dopisy” dávají, mám slzy v očích. Opravdu se to povedlo! Ono se jim to líbilo a splnilo to přesně to, co jsem chtěla! Moje duše jásá.
Pročítám vzkazy a neubráním se tomu, abych vypíchla nějaké „aha“ momenty. Jakmile to udělám, autorka se rozpovídá a povídá o sobě, svých pocitech, o tom, co je pro ni důležité. Ach to je naprostý balzám. Takhle projedeme úplně spontánně celé kolečko a řekneme si navzájem i docela intimní věci, které možná zůstávaly skryté někde hluboko v nás. A tato taneční terapie nám je pomohla vynést zpět na povrch.
Nikomu se moc nechce domů a už se množí dotazy, jestli příští týden zase! Uff to jsem ani nečekala. A i když byl počet menší, než jsem si původně představovala, tak byl naopak právě tak akorát. Zjistila jsem, že na tento typ tance je třeba komornější atmosféra a 6 žen je naprosté optimum. Loučíme se pozvolna s úsměvy na tvářích a slovy vděčnosti.
Pobalím saky paky a s přiblblým úsměvem jedu domů. Přitulím se k dětem, které na mě čekají v postýlkách a je mi dobře. Opravdu jsem to zvládla a co víc – tohle je fakt ta moje cesta. Tohle chci dělat. Chci probouzet ženy ze spánku a cítit to společné naladění, energii a sílu.
Vyprávím pak ještě celý průběh Lukášovi a zanedlouho odpadám do postele. Vzhledem k tomu, že jsem za tento den trhla rekordy aktivity, jak mi hlásí moje hodinky, není divu. Usínám s nádherným pocitem uvnitř sebe a nemůžu se dočkat, až bude celý tento projekt dostupný i ostatním ženám pomocí online prostoru. (Taneční terapii online můžeš najít už nyní tady.)
S láskou Denča